Čerynky – za ženichem

Ne vždy to vyjde tak šikovně, že máte ženicha pro psí holku za humny. Čerynka má svého „manžela“ vzdáleného asi 55 km. To je pohodička. Když příroda zavelí, jenom se domluvíme s páníčkem, aby byli doma, a jedeme. Čerynka to okamžitě pozná. V autě přešlapuje, vrtí se, pokvíkává a dává najevo, jak ji těší, že se na ni nezapomnělo. A protože je chytrá a má pamatováka, tak přesně ví, kdy jsme dorazili na místo. Přesto, že naši pejsci nikdy nesmí vyskočit z auta bez povelu, tentokrát sotva jsem otevřela dveře, vylítla ven jak dělová koule. Mě naprosto ignorovala, Pavla, který nás šel přivítat málem smetla z chodníku a vřítila se do dvorku, kde tušila svého milého Dejdyho. Jen ho uviděla, zůstala stát jako sloup a s vyzývavým pohledem čekala, co na to ON. Museli jsme ji alespoň strčit za branku. Přece jen jsme nepovažovali za vhodné, aby jejich líbánky probíhaly na frekventované ulici všem kolemjdoucím na odiv. My lidé si stačili jen podat ruce – a bylo hotovo. Oba naprosto spokojení, že se po roce opět setkali a dávali jednoznačně najevo, jak strašně moc se na sebe těšili. A druhý den už Čerynka zase seděla u auta a dělala na mě obličejíčky, jako že ať sebou trochu mrsknu s tou prací na zahradě a hlavně, abych náhodou nezapomněla, že ona pořád má ještě svůj čas. Tak jsme zase jeli. A pak ještě jednou. Další dny už jsem její výzvy ignorovala. To bych v benzínu projezdila celý majlant.

Čaminka to měla složitější. Měla ženicha připraveného doma, ale ten nám nakonec ze zdravotních důvodů vypověděl. Dalšího jsem sehnala na Slovensku. Rychle jsem musela zorganizovat hlídání oveček, které se u nás zabydlovaly teprve druhý den, Mášu a Reggaeho jsem nechala v Hradci u Kuby a hurá na Slovensko. Taková dámská jízda. Skoro 400km tam a to stejné druhý den zpátky. Ale holky byly skvělé. Nereptaly za dlouhé jízdy, Sněhulka důležitě seděla na sedadle a „řídila“ než jí hlavička únavou začala padat. Usoudila, že tentokrát nevydrží řídit celou cestu, tak si našla pohodlné místečko a zatímco panička se probíjela bouřkou s kroupami a záplavou vody někde u Hodonína, holčiny spojeně chrupkaly. Občas mrkly ven, aby si upřesnily geografickou polohu a zase usnuly.

Čaminka se po příjezdu na Slovensko s příjemným psím mládencem seznámila a vzhledem k vzájemným sympatiím, probíhalo vše také bez problémů. Zůstaly jsme přes noc a druhý den ráno jsme vyrazily už v 6 hodin na túru do Malých Karpat.

Bylo to kouzelné. Miluji lužní lesy, hlavně brzy z jara, když jsou lístečky na stromech ještě malé a necloní tolik sluníčku, vše kolem je svěže zelené a začínají rozkvétat jarní květiny. A ty zvuky v lese. To nebyl zpěv jednotlivých ptáků, jak jsme zvyklí od nás. To byl souvislý rachot, ze kterého se daly identifikovat některé ptačí zvuky, které jsou výrazné, např. datel, kukačka, žluva apod. Také se nad námi vznesl těsně pod vrcholkem obrovský dravec…že by orel? Vyšplhaly jsme na hřeben a tam stály a poslouchaly a ani nedutaly. Holky měly uši nastražené, ani se nehnuly. Tak je ty zvuky uchvátily. Takhle jsme vydržely na místě snad půl hodiny, jen jsme koukaly na ty krásné kopce a stromy a vychutnávaly si ještě ranní sluníčko. A pak honem dolů z kopců – ženich čeká. Sněhulka vzala to hurá dolů doslova, občas při svém bezhlavém běhu udělala přemet, kotrmelec nebo jiný prostocvik tak, jak je to vlastní asi jenom jí. Ještě jsme si vylezly na krásnou vápencovou skálu a pohlédly do kraje, proběhly kolem rybníčku, kde se ozývaly kuňky, vyplašily pár zajíců, nějakou srnku a kolem hradu dorazily zpátky k autu.

Já jsem si u Jany na zahradě dala snídani a užívala si podstatného rozdílu teplot mezi jižním Slovenskem a naším severním Broumovskem. Tam by mi to ranní kafe hned vystydlo a ještě by mi do toho cvakaly zuby zimou. Tady jsme už i večer seděli venku za zvuku cikád, které si lebedily na stromech ve vyhřátých krasových skálách. Naši „mladí“ si než jsem dopila kávu odbyli ještě jednou námluvy a pak už nás čekala jen úmorná cesta 400km zpátky. A musela jsem pospíšit, protože už mi volali, že přijedou v 6 večer na kontrolu ovčího stáda zda je zdravé…..

8.5.2008