Ekofarma Kamenná brána

Kláře a Jeníkovi se narodil kluk jako buk  . Jmenuje se Antonín, říkáme mu Toník nebo Tonda, narodil se v Rychnově, protože  naše Hradecká porodnice byla úplně plná (asi nějaké erupce na slunci). Už se těším, až trochu povyroste (….každá pomocná ruka je tady dobrá )

Kůzlata se mi opět trochu rozrostla. Jsou to kříženky v odstínech od bílé, přes rezavou až po hnědou, občas nějaký puntík. Říkám jim Cácorky, pořád všude chodí spolu a jsou nejen hrozně zvědavé, ale také kontaktní a milé.  Na poslední fotce je jejich otec – krásný kozlík Dušan se svým chovatelem.

Také jsme měli první letošní medobraní. Protože Jeník s Klárou zrovna rodili, práci museli zvládnout Kuba s Evou sami. Já jsem potom už jen hezky stáčela do lahví.

…a ještě dvě hnědé divošky, krásné hnědé kozenky s Pop….

V dubnu jsem přišla o kozu Luisu, pochopitelně to byla nejlepší dojnice a ještě kozička s průkazem. Už mám objednané od dobré chovatelky dvě opět čistokrevné hnědé kozeny, pojedu si pro ně v červnu. Tento týden jsem jela zamluvit kozlíka, ale nějak se to “zvrtlo” a přivezla jsem tři grácie – kříženky anglonubijské kozy a bílé nebo hnědé kozy. Neodolala jsem….Protože jména se u nás dávají podle roku narození a tohle jsou loňské kozičky, dostaly všechny jméno od E – Eleonora, Eltrúda a Elis. Jsou trochu divoké, tak je zatím socializuju v boudě. A Spot si to nemůže nechat ujít 

Poslední dva týdny u nás pořád prší, vše je rozmáčené. Tak alespoň u fotek vzpomínám na předminulý týden,kdy jsem vyrazila se Sněhu a Spotem na Bischofstein. Je to mé oblíbené místo, kam ráda chodím na procházky (ale ne o prázdninách, to je tam na mě příliš mnoho turistů). Psiska se tam vyběhají a vycákají a já si užívám nádherné přírody kolem.

Letos máme na pastvině přes 60 jehňat. Rostou jako z vody, ( té tady teď máme opravdu hodně) včetně několika trojčat.

…. a tady ještě beránek, který si chodí hrát s míčem našich psisek  …..

FOTO DNE

28.5. mraky se honí kolem a většinou prší. 30.5. pastvina je už hodně podmáčená

FOTO DNE

Už se mi snad bude dařit zase častěji aktualizovat stránky, tak pro začátek vkládám FOTO DNE, kde budu každý den nebo jak to půjde vkládat nějakou novou fotku z dění na farmě 

24.4. první procházka ven, 25.4. seznamování s okolním světem….div mu oči nevypadnou z důlku, 26.4. hříbek už přišel na to, že nohy slouží k pořádnému rozběhu, 27.4. socializace, 28.4.A není nad pořádnou dávku mléka na posilnění, 28.4.B ….to byla dobrota…29.4. dnešní den byl smutný, přišla jsem o nejlepší dojnici, kozenku Luisu, 1.5. kůzlata v pampeliškách

A je odrozeno…… . Dnes se narodil poslední přírůstek a mě tak končí neskutečný maraton. Ráno vstávání se svítáním a hned na pastvinu. Od půlky března se začala rodit jehňata, pak následovala kůzlata a dnes ráno jsem přišla do boxu a místo jednoho poníka tam stáli dva . Ještě o víkendu rodily dvě ovečky, včera poslední kozena a dnes ponička (s tou jsem počítala trochu později, ale aspoň jsem se nestihla tak nervovat). Jehňat se narodilo 63, kůzlat 10, no a poník jeden. A byl to rok velice úrodný na kluky. Občas jsem z toho byla na omdlení, to když se od čtyř koz narodilo 8 kozlíků a ani jedna kozička. Až včera ta poslední to trochu zachránila, má dvě kozičky. A podobné to bylo s ovečkama….u těch čistokrevných s PP, kde jsem vyhlížela jehničky, mám asi 12 beránků a jen dvě holky…. Tak snad příští  rok… Narodilo se  pár trojčat, i jedné kozeně (ta je na fotce před porodem) a dokonce jedny čtyřčata od Bijou, jedné z oveček, které jsme přivezly z Francie ….na úvodní fotce je Bijou se svou dcerou Celine – obě jsou jak balóny  . Stádečko je pěkně pestré ,plemenných ovcí clun forest s PP je deset, něco přes dvacet je kříženek clun forest a suffolk a zbytek jsou kříženky na pasení, dost často černé s maďarskou rackou a nebo dlouhovlnné s původní valaškou. Jehňata už lítají po pastvině a kůzlata skáčou na všechno, na čem se jen trochu dá stát….

Protože je letošní rok samý kluk, tak i narozené hříbě je kluk  Otcem je moc pěkný plemenný hřebec miniappaloosa a vypadá to, že by mohl malý hříbek být po tátovi. Jméno teprve vybíráme…. Také jeho mamina byla před porodem opravdu jak vzducholoď ….

Jako každé jaro, i to letošní je samá práce. Kromě každodenního běhání kolem všech zvířat, kluci zprovoznili pro poničku Ayashu “ponyland”, kromě boxů i oddělenou pastvinu. O Velikonoční neděli jsme stříhali ovce, odčervovali, značili jehňata a snažili se vše správně zapisovat, abychom v tom později neměli nějaké zmatky. Také se prořezávaly stromy, Klára se pustila do zahrady, protože já se během posledních dvou měsíců dostala z pastviny vždycky až se setměním.

Každé ráno jsem vstávala se svítáním, abych zkontrolovala ovečky a jehňata a také abych hlídala případné napadení jehňat krkavci. Letos nám naštěstí nezabili ani jedno jehně (na rozdíl od jiných let). Bylo několik porodů,kde jsem musela ovci odchytit a při porodu pomoct (u několika prvniček) a jednou musela přijet veterinářka. Z 63 jehňat zemřelo při porodu jen jedno a to bylo první bohužel udušené ze čtyřčat, jedno jsem musela utratit pro deformaci nohou a jedno jehně uhynulo později. Takže máme 60 živých jehňátek a  na pastvině se prohání 100 ovcí, 16 koz a dneškem i 2 poníci. Ranní vstávání bylo občas odměněné nádherným svítáním….jindy zase mlhou a vždy nádherným ptačím zpěvem.

V zimě si Spot oveček moc neužil. Jen občas bylo potřeba je někam přesunout nebo nahnat do košáru na očkování nebo úpravu paznehtů. Ale jinak zůstávaly v klidu, aby se březí maminy zbytečně nestresovaly. Ale krásné počasí minulých dnů Kubovi nedalo, vytáhl foťák a udělal alespoň pár fotek Spota při práci . Docela jsme se nasmáli, jeho plížení za ovcema vypadá na fotkách skvěle. Ale naprosto špičková je fotka, kdy Spot dostal při obíhání stáda povel na změnu směru. Je tak nesmírně rychlý a reaguje tak bleskově, že ho tělo nestačí ani poslechnout…..to je ta fotka, kde mu přední nohy běží ještě dopředu, ale on už se vlastně vrací zpátky 

Minulý týden jsme se rozrostli. Přivezli jsme poníka, vlastně březí poničku. Je to miniappaloosa s PP, původem dovezená z Holandska. Je moc hodná, i když zatím trochu nedůvěřivá. S kozama se spřátelila okamžitě a i naši psi se jí pletou kolem nohou a vůbec jí to nevzrušuje. Jen ovce se koukaly hodně překvapeně….možná přemýšlely, jestli to není nějaký nový nápadník. Doufám, že se jí u nás bude líbit. Zatím je v zimní srsti, tak není moc vidět zbarvení, ale má na sobě pár černých puntíků jako dalmatin :-). A dostala indiánské jméno Ayashe (což znamená maličká) .

Letošní mírná zima je velice ohleduplná nejen ke mě, ale i ke kozám, které velké mrazy a spousty sněhu nemusí. I ovečky zatím vypadají spokojeně. Spotřeba sena je malá, protože ovečky celé dny courají po pastvinách a stále vyždibují trávu (i když už tam skoro nic není). Jen občasné mrazy připomenou, že je stále zima. Buď se objeví námraza a sluníčko k tomu vykouzlí krásnou náladu nebo je zataženo a jsou dny skoro jen černobílé. Ovečkám se přesto nechce do ovčína a raději leží venku. Na prrvní foto je vidět, jak ráno jsou vyležená kolečka bez námrazy, tam v noci ovce ležely. Někdy se k nám mraky tlačí přes sklály a je to sázka do loterie, jestli se přelijí nebo ne. Občas to skály udrží a to je pak všude ve “vnitrozemí” škaredě, jen u nás svítí slunce. Dokonce se objevila i zimní duha…….Trénovat na ovečkách teď nemůžeme, jsou březí a v březnu začnou porody. Tak chodíme na výlety a procházky (foto z procházky  s Irčou, bráchou Keenem a ostatními kamarády ……Sněhu a Spot úplně vpravo).. A Spot si zvyká také na občasný pobyt ve městě.

Přeji krásný a pohodový rok 2014,

kolem sebe jen skvělé lidi a

spoustu čilých štěňat, jehňat,

kůzlat a další drobotě. 

.

.

.

.

.

.

Dnes je to 6 let, co jsem si přivezla malé, kouzelné štěňátko, svoji první borderku. Z nesmírně roztomilého štěníka vyrostla neustále usmívající se psí dáma. Sněhulka je pes stále dobře naladěný (i když Sněhu je taky trochu bitkař…ale už jsem pochopila, že skočit na dvakrát tak velkého psa je pro ni jakýsi sport, s malými štěníky si ráda hraje a malých “smetáků” si zásadně nevšímá), s milým pohledem, rozesmátou tlamičkou a velkou canisterapeutickou “sílou”.  Nesmím zapomenout také na to, že je mým velikým pomocníkem na farmě u ovcí. Prostě námi všemi milovaná Snowie, Sněhu, Huhu a když zlobí tak Sněhule .

Začátkem prosince nám docela dost nachumelilo a chvíli byla pořádná zima, ovečky se stáhly z pastvin ke krmelcům a k ovčínu, kozeny jen vykukovaly ze svého kozína a psiska řádila ve sněhu. Dnes už je zase sníh dole, celý týden bylo mlhavo a zatím to kolem moc předvánočně nevypadá. Na druhou stranu ovce a kozy jsou naprosto spokojené, protože vyrazily zase na pastviny. Přestože už tam skoro žádná tráva není, pořád jí dávají přednost před senem. Beran i kozel už si svoje odpracovali, beran sice stále obchází ovečky a kontroluje….co kdyby ještě některá nebyla březí.Dnes nám vysvitlo sluníčko a vypadá to skoro jarně  . Ale vánoční výzdoba mě spolehlivě přenese zase zpátky do správného času…..

Teď mám víc času, takže jsem celý podzim vyráběla sýry, na které jsem se moc těšila. Ve špajzu zraje několik velkých kol rokfóru z čistě kozího mléka, na polici leží a zrají camemberty, také jsem několikrát zkusila mozzarellu (povedla se a byla skvělá), kluci si oblíbili i čokoládový pribiňáček, podařilo se mi vylepšit recepturu jogurtů tak, aby byly trochu hustější (z kozího mléka je to problém, pokud tam nechci přidat škroby, jak se to dělá v kupovaných), vyrábím tvaroh, farmářské sýry, bylinkové sýry a nakládané sýry. Letos se nám podařilo sehnat bio jatka, kde nám skvěle vyšli vstříc. To nám umožnilo prodávat jehněčí maso v zavakuovaných balíčcích a řeznictví nám vyrobilo kolem 60 kg skvělých klobás, které neobsahují nic jiného než 100% bio jehněčí maso a koření se solí! Vše mělo mezi našimi známými i zákazníky úspěch. Letos se nám také podařilo se po stránce jídla docela dost osamostatnit. A to je v podstatě můj cíl. Mít vlastní kvalitní a zdravé potraviny. Kromě masa, mléčných výrobků a vajec jsme vypěstovali různou zeleninu. Tento rok se velice urodily topinambury (na foto jsou to takové bílé hlízy), rajčata, dýně, cukety, fazolky, rukola a pórek. Také ovoce byla spousta, určitě zásluhou našich včelek – blumy, švestky, jablka, jahody, rybízy a ze všeho jsem dělala kompoty a džemy. Špajz je letos opravdu plná nejen zavařenin, ale i medu, kterého se nám i v letošních nepříznivých podmínkách podařilo vytočit skoro 100kg (i když ten už je skoro všechen prodaný). Dokonce nám pod břízama vyrostly i nějaké houby. Ještě se těším až dozrají některé dlouhozrající sýry, jenže na ty si musím počkat až do jara 

Zatím je u nás podzim docela mírný, i když už sem tam přijde ráno mrazík. Včely jsou zazimované, u oveček jsou berani, kozičkám jsem přivezla mladého kozlíka a psiska začínají lehat víc kolem kamen. Stále ještě nemáme sklizenou obrovskou úrodu jablek, která letos byla. Však ovce i kozy už je ani moc nechtějí, tak je ukládám na zimu, to je jistě ocení. Krásné bukové lesy na Broumovských skalách jsou opadané, ale pořád jsou příjemné na pocházky. Dokonce se před několika dny objevila na obloze skoro letní duha. Většina dní se však ráno probouzí do mlhy.

Sněhulka konečně našla ve Spotovi parťáka k borderčím hrám a tak se každou chvíli válí v urputném zápasu a pak si spolu jdou lehnout do pelíšku….dokonce mu sama dobrovolně půjčuje oblíbený balonek 

V sobotu jsme měli moc milou návštěvu. Na Spota se přijeli podívat chovatelé Pavlína a Martin a zároveň s sebou přivezli i Spotovu maminku Bess, sourozence Garyho a Grace a také Cida, který je skoro stejně starý a vyrůstal se štěňaty. Využili možnosti potrénovat na větším stádu ovcí, také si zkusili pasení našich koziček a všichni byli moc šikovní. Ani vzpurnější kozeny jim nedělaly problémy a rychle pochopili, že se nesmí nechat zastrašit. Spot předvedl, jak pokračujeme s výcvikem a dostali jsme nějaké rady jak dál. Strávili jsme skvělé odpoledne a přesto, že jsme si vzali k sobě foťáky, úplně jsme na focení zapomněli a vzpomněli si, až když byla tma jak v pytli. A tak jsem si musela vypůjčit od Pavlíny alespoň pár jejích starších fotek, abych mohla Spotovu rodinu představit. Na prvním obrázku je Pavlína s Bess, další je Cid Ferenčík, který se Spotem vyrůstal, pak bratr Gary a sestra Grace (celá maminka  ). A na té úvodní Spot shromažďuje kozy na dojení….

Krásné podzimní dny využívám k občasným výletům se psy. Práce na farmě polevily sice jen opravdu malinko, ale co jsem dřív trávila sekáním a péčí o zahradu, můžu teď využít k procházkám. Jednu takovou hezkou jsme si udělali minulý týden – na nejvyšší horu Broumovska, na rozhlednu na Ruprechtickém špičáku. Na poslední fotce sleduje Spot stádo jelenů (15 kusů! ).

Nyní je období sklizní a nám se letos opravdu urodilo. Možná je to i tím, že letos pilně spolupracovaly naše včely. Poprvé nám totiž rodily i blumy, které máme už několik let a nikdy neměly ani jednu blumu. Letos jich bylo tolik, že jsme větve museli podpírat. Také švestky a černý jeřáb byly obsypané, a co teprve jabloně. Máme už v bednách několik metráků jablek, ale ze zahrady jako kdyby se skoro nic nesklidilo. I další víkendy budeme muset trávit česáním jablek a letos bude na zimu pro ovce, kozy i celou širokou rodinu a přátele.

FOTO DNE

31.10. dnes jsme se probudili do pěkně mrazivého rána, 3.11. na procházky podzimním lesem je pořád ideální počasí

I když Spot je u nás jen pár týdnů, po celou dobu jsme pilně chodili k ovečkám. Nakonec jsem se přece jen odvážila a vytáhla ho v sobotu do České Rybné na zkoušky HWT. Největší strach jsem měla z toho, jak zvládne celou situaci. Do té doby než přišel k nám na farmu, vyrůstal se sourozenci a svou smečkou a nebyl zvyklý nikam cestovat a účastnit se akcí. Chvíli nám trvalo, než se podařilo ho přesvědčit, že když pojede autem, bude ho čekat jen něco příjemného. Skoro denně jsem ho vozila se Sněhu do lesa, na procházky a podobně. Na výletech se stranil lidí i psů. Proto jsem čekala jestli v sobotu vůbec bude schopný nastoupit na zkoušku. Naštěstí tam jako rozhodčí byla zkušená Simona Sochorová a netrvala na tom, že musí hned na psa sáhnout. Spot se chvíli schovával, snažil se mě vlézt do náruče, ale po chvíli zjistil, že je tam s ním i brácha Keen a také Sněhu a že se nic neděje. A jak uviděl ovce, spadl z něho veškerý stres, soustředil se jen na práci a potom už v podstatě nic neřešil. Viděl, že ostatní psi chodí také k ovcím a že lidi jsou tam také vlastně kvůli ovcím. Nakonec jsme jeli i druhý den, to jsem pojala spíš jako trénink a Spot už byl naprosto v pohodě, od paní rozhodčí se nechal pohladit, zajímal se o psí slečny kolem, prostě normální pes. Dokonce ani vrtulník, který prolétal nízko nad námi ho vůbec nezajímal. Je vidět, že je to v jádru statečný pejsek. Dokonce byl se mnou a se Sněhu v restauraci na obědě a choval se vzorně!!! To mi pochopitelně udělalo velkou radost. A ještě větší radost jsem měla z toho, že HWT jsme splnili na 84 bodů, tj.V a IHT1 na 78 bodů, tj. VD….a to jsme v neděli nastoupili jako první za velice nevýhodných podmínek!!! Spot i Keen zdědili úžasné pracovní nasazení po rodičích Bess a Glenovi.

…a tady je pár fotek z podzimních výletů se Spotem….problém je v tom, že se nerad fotí…. , jak na něho namířím foťák, lehne si a dělá, že tam vlastně není. To Sněhu je správná ženská, ta se ráda předvede, případně na mě vyplázne jazyk  . Musím prostě Spota fotit při nějaké činnosti, to mu pak fotografování nevadí.

A ještě vzpomínka na léto, kdy Sněhulka se mnou byla na výletě v pražské zoo, tam se jí opravdu moc líbilo a zajímala se o všechny exponáty kromě slonů. Hlavně ji bavily surikaty a všichni ptáci, kteří byli v klecích a ne za sklem, jen se při tom mlsně olizovala….tak nevím . Také výlet do Wroclawi se jí líbil a ráda pózovala u trpaslíků, kterých je plné město a turisté s dětmi (anebo borderkama) mají za úkol jich co nejvíc najít.