Čerynky – seznámení

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. Nebo dva psí sourozence. A budete mít o zábavu postaráno. A nejen o zábavu. Čas na všechny ostatní činnosti se vám tak nějak smrskne, to co jste dřív zvládali levou zadní dnes už nezvládnete ani pravou přední a někdy ani všema čtyřma dohromady. Pořídili jste si pejska dvojmo, protože jeden by byl smutný, nudil se a vůbec, je přece známo, že jedináčkové jsou na tom po všech stránkách hůř? Udělali jste určitě dobrý skutek, pejskové to už jistě ocenili a budou oceňovat čím dál tím víc. Jen vy si to musíte opakovat velmi často, úměrně jejich psím kusům.

Také jsem propadla pocitu, že mít takové dvě psí slečny bude perfektní zábava. A ona je. I když se baví mnohem víc psí ségry než já, natož moje rodina. Začalo to úplně nevinně. Vlastně to měla být jen jedna psí kulička. Od chovatelky přišly fotografie, kde si námi vybraná psička neustále hrála s jednou ze svých sester.Snad na každém obrázku byly spolu. Obě drží jedno gumové prasátko, obě drží za tepláčky malou Elišku, obě se derou do kočárku, aby tam později usnuly, z křoví čouhají dva ocásky a zase jejich. Kdo by měl to srdce takhle nerozlučné přátelství násilně zpřetrhat. Tím spíš, když jsem zjistila, že druhá fenečka byla vždy slabější a bázlivější a ta naše jí dodává odvahy k přežití a lotrovinám. A tak jsme je přivezli obě. Takové malé nic, po dlouhé cestě skleslé, poblinkané, celé nějak slepené. Když viděla naše fila Máša, co jsme přivezli domů, jen zavrtěla hlavou a odešla dostatečně daleko, aby ji ty dvě nové nejitřily vytříbený čich. Koukat se na něco takového, to přece jen není pro její slabý žaludek.

Trvalo asi hodinu, než se ty dvě oklepaly a chytily druhý dech. Od té doby ho neztratily a já marně čekám, kdy se ho podaří chytit mě. Nechala jsem je na zahrádce, bylo krásně, přátelé se přijeli podívat a dostatečně se jim naobdivovat, a ony byly ve svém živlu. Lidi jsou pro ně stále velmi vítaná zábava.Dají se kousat, honit, hrát s nimi hry a také často přinesou něco na zub. Prostě zapomněly, že už nejsou u své mámy a vzaly za vděk novým prostředím dřív, než jsem si dala kávu a vzpamatovala se z cesty. Ty tři hodiny, které ještě zbývaly do večera si užily po svém. Roztahaly boty ze zápraží, z venkovního stolu strhly ubrus a velmi bystře každá popadla jeden z válejících se kousků bábovky a zmizely pod dřívím. Hosté obětavě nastavili vlastní tělo vařící kávě, aby snad holčičky nepřišly hned první den k nějaké úhoně. Dobrá, ubrus a štěňata, to přece každý začátečník ví, že spolu nepasuje. Byla to moje chyba. Ubrus zrušíme. Pak následovala honička s ponožkou, kterou Kuba nechal v botě venku vysmrádnout. Byla to krásná hra do té doby, než přeběhly Máše, která slastně chrupkala pod stolem, přes hlavu. Účinek byl celkem předvídatelný. Poklidně dřímající Máša vyskočila rovnýma nohama a tentokrát letěl stůl komplet se vším včetně dvou hostů, kteří se zrovna předháněli v pění chvály na tu klidnou a poslušnou filu. Máša zařvala, udělala dva skoky a štěňata zalehla svými více než padesáti kilogramy. Nevím, kde se to naučila nebo jak ji to napadlo, ale bylo to účinné. Ležela sice nepohodlně , u hrudníku jí vykukoval ocásek z jedné a čumáček z druhé strany, ale dala mi tak čas posbírat sebe, hosty a už řádně vyválenou bábovku (nové kafe se ještě nestačilo uvařit). Musela jsem ji jít zvednout a odprosit za štěňata, že už to jistě neudělají (to jsem teda fakt kecala), protože jinak by z nich nevstala a nejspíš by je udusila. Holt má už ráda svůj klid.

Chvíli byl klid, štěňata se oklepávala a zamyšleně rozjímala, jak došlo k tomu zatmění. Hosté se zase usadili, zasmáli jsme se a po chvíli opět trochu polevila naše pozornost. Najednou se ozvalo šplouchnutí a jedno štěně zmizelo v potoce, který líně protéká zahradou. Tentokrát jsem vyskočila já a hosté už celkem sehraně chytili stůl i bábovku (koho by bavilo donekonečna vybírat trávu z moučníku). Než jsem doběhla k vodě, koupaly se obě. Jsou opravdu nerozlučné.Snad aby si večer měly o čem vyprávět nebo aby se jedna nemohla nad druhou vytahovat. Máša se šla také podívat. Něco takového se přece jen tak nevidí. Koupat se v potoce je sice příjemné, ale teď na podzim? Takové teplo tedy není. Vytáhla jsem štěňata za kožich a zavelela k ústupu do domu. Tady, když už hosté odešli, jako by mávnul kouzelným proutkem. Holčičky se napapaly a spokojeně usnuly na Mášině postýlce. A protože jsem nechtěla, aby Máša použila za postýlku štěňata, podstoupila jsem jí já tu svou a Kuba zase galantně mě tu svou. Vyšlo to tak nešikovně, že zůstal poslední v pořadí na postel a tak byl té noci jediný, kdo spal na zemi. Ještě, že byl ještě utužený z letního tábora.

Tak takhle se nám představily dvě sestry krátkosrsté kolie. Modrá a modrooká je podle průkazu Čamba Wamba a druhá trikolorní Čert ví proč (to opravdu ví jen čert), jinak také Čery. My na ně voláme zkráceně, jednoduše Čerynky.

30.11.2005