Ekofarma Kamenná brána

Hned na úvod musím dát pár fotek Biancy a Sněhulky, které u nás udělali Hanka a Honza Semerád. Jsou prostě skvělé a Biancu se podařilo vystihnout takovou, jaká opravdu je. Úžasně veselá, úžasně milá, úžasně praštěná, prostě neřízená střela, kterou asi budu muset nějak zkrotit (zatím spřádám strategický plán, jak toho docílit).

Poslední srpnový víkend se na naší farmě konalo Mistrovství republiky v pasení tradičním stylem. Zúčastnil se rekordní počet psů včetně zahraničních účastníků. I paleta plemen byla letos hodně pestrá – australští ovčáci, krátkosrsté kolie, sheltie, briardi, bearded kolie, holandští ovčáci, belgičtí ovčáci, welsh corgi, beauceron. Spravedlivého posuzování se ujala Petra Čapková, které tímto mnohokrát děkuji. Ovečky byly tentokrát rychlé, odpočaté a tak daly mnohým závodníkům docela zabrat. Mistrem republiky se stala Jarča Kvasnicová s australským ovčákem Berrym.

Během léta je sice na farmě spousta práce, ale vyšetřili jsme si několik dní, kdy jsme podnikli výlet. Jeden z nich byl sice krátký (na Ameriku na pivo 🙂 ), ale zajímavý, protože kromě hromady psů šla i ponička Aysha, na ní Kryštof  – zvládnul celých 10 km, také kočárek s miminem a další členové domácnosti. Kuba to komentoval, že si připadá, jako když táhli osadníci na Divoký západ a naši Polští sousedé, kteří nás potkali na cestě zajásali, že na výlet se vydala snad celá farma (pochopitelně bez ovcí a koz….ty půjdou až příště 🙂  )

Biancu jsem ve 3 a půl měsíci vzala poprvé k ovečkám a vedla si opravdu velice dobře. Doufám, že jí to vydrží a že z ní bude dobrý farmářský pes. Spot toho má někdy na práci až moc , tak by se pomoc hodila jako sůl.

…..a ještě kachny, dvě pižmovky vyseděly celkem 20 káčat. Ta jsou už větší než rodiče a kachny zasedly podruhé a co nevidět vyvedou druhou rundu kachňat.  Takže nastal čas řešit co s nima. Část půjde ke kamarádům do chovu a ta větší část bude určená nejspíš na talíř. Také indičtí běžci vyseděli 12 kachňat, takže teď  nám po pastvině splašeně běhá celé hejno. Kdyby někdo měl zájem, jsou tu k dispozici ……… (zvyklí na pasení se psem) Ti už totiž také vyseděli druhou rundu, sice jenom 4 kachňata, ale tyhle jíst nebudeme, takže se je pokusíme udat do světa …

Malá Bianca je nový budoucí pracant (doufejme) na naší farmě. Je po otci Cid Ferenčík a matce Queen Gulden Land. Zatím se učí žít ve smečce a chodí “pomáhat” s drůbeží a kozama. Je to chytrá šikulka, tak uvidíme, jak se bude dál vyvíjet. Sněhulka i Spotík ji okamžitě vzali za svou a řádí spolu, tahají se o hračky a oba Biancu vychovávají, aby se ve smečce zařadila na správné místo .

Cheveyo už najisto zůstává v Chexy´s Farm a nastoupí dráhu plemenného hřebečka. Je z něho krásný koník a máme z něho radost. Už se těším, až místo něho přicestuje malá kobylka (zatím je s maminkou).

Bianca už od dvou měsíců pomáhá zahánět indické běžce a dělá to velice dobře. Je vidět, že pracovní vlohy po rodičích opravdu zdědila.

V červenci se u nás konaly závody v pasení, nejdříve pro border kolie a týden na to pro tradiční plemena. Počasí bylo skvělé, účastníci si to užili 

Po dlouhé době se pod naší chovatelskou stanicí opět narodila štěňata. Jsou to tři holky (jedna trikolor a dvě černobílé) a jeden kluk trikolorní. Jedná se o externí vrh fenky Sofi – Queen Gulden Land, která ke mě chodila na výcvik. Je to velice šikovná a vstřícná psí holka, která u ovcí pracuje s citem a během několika týdnů bez problémů natrénovala na zkoušku HWT (89 bodů, rozh. P.Heinz). Nyní pracuje u 100 hlavého stáda ovcí Ing. Havrlanta z Vernéřovic. Otcem štěňat se stal Cid Ferenčík Pavlíny a Martina Kryštofových. Byl u nás už několikrát, pokaždé předvedl perfektní výkon a umístil se na závodech na předních místech. Má složené zkoušky HWT, IHT1, IHT2 a jistě nebude trvat dlouho a potkáme ho na trojkových trialech. Štěňata, vzhledem k původu rodičů, budou vhodná především na farmu nebo do sportu (Sofi je neúnavný aportér). Volná je ještě trikolorní fenka Bonnie a černobílá Bianca. Foto podle pořadí Bianca, Bonnie, pes Bowie a Brenda.

Naše loňské hříbě, hřebeček Cheveyo, je mezi novými kamarády. Uvažovala jsem o tom, že ho vykastrujeme a necháme doma,  ale vypadá to, že by mohl působit časem jako plemeník. Ještě uvidíme jak to dopadne….Ale nyní je s novými kamarády na farmě, kde se chovají appaloosy a další krásní koně. Jako kamarády má úžasného fríského valacha, appaloosu a další. Je tam naprosto spokojený, takže jsme přivezli domů Ayashu samotnou – ta tam pobyla také dva měsíce – byla za ženichem . Tak uvidíme, jestli vše dopadne a bude příští rok hříbě.

Také Pippa, která stále běhala v čele kozího stáda, v květnu porodila malé Pípátko . Je to kozička a otcem je nádherný mohérový kozlík, také s PP, takže malá kozička už je zadaná a půjde do chovu Ing. Bařiny z Křinic. Na fotkách je Pippa ještě v zimní srsti, ale nyní už je ostříhaná a tak vypadá jako obyčejná bílá koza ….až na ty rohy.

Poprvé se u nás množí i ptačí osazenstvo. Jako první se vylíhla káčata pižmových kachen. Zatím je jich 20 od 2 kachen, tak uvidíme, kolik jich odchovají. Také indičtí běžci zasedli a nakonec vyseděli 9 potomků. Ještě jsem je ani nestihla vyfotit. Jen slepičky se k ničemu nemají a budeme asi bez kuřat.

I rození kůzlat ještě pokračovalo, takže pár fotek z kozího života 

Jaro je u nás každoročně velice náročné období. Rodí se jehňata a kůzlata často za ještě ne příliš příznivého počasí, takže pro mě to znamená 6 týdnů, kdy skoro nespím, jsem neustále na pastvině, protože občas je třeba u některých těžších porodů pomoci a prvničky hlídat, aby se dobře staraly o mláďata a také hlídat, aby krkavci neublížili malým jehňatům (to hrozí jen v období porodů). A letos byl rok rozhodně bohatější na holky než byl loňský. A stejně jako vloni., kdy jsme jaro zakončili malým Toníkem od Jeníka a Kláry, letos se ukončuje rození malou Lesankou od Kuby a Evy . Takže letos jsme se rozrostli o více než 60 jehňat, 16 kůzlat a jednoho malého človíčka . Tak hlavně aby byla v životě zdravá a šťastná!

….tak to bylo kozí stádečko, a nyní ovečky. Na podzim jsem na pár oveček pustila berana kerry hill a nezklamal. Jehňata po něm jsou jako malovaná  A největší zábava je honit se po kopcích hlíny, to se horda jehňat žene tam a zase zpátky a matky je marně volají, někdy bečí tak, že až v uších zaléhá, jenže mládež přijde až když se vyběhá…

…a protože jsem dlouho neaktualizovala, tak se ještě vrátím k Bílé sobotě….letos u nás byly Velikonoce opravdu bílé. A letos poprvé koledoval i Toník…zatím s pomocí tatínka 

 Zimu nemám ráda, ale občas, když se udělá hezky, dá se to vydržet  . Sníh u nás letos občas je a občas není, mrazy ty jsou docela časté a když už, tak i pořádné. Ovce jsou u krmelců jenom když napadne sníh a nebo když je velký mráz. Kozeny jsou pro změnu zapíchnuté v seně celý den a když je chci provětrat, musím je nalákat na něco dobrého.  Obhlížím je a snažím se poznat, která je březí a která ne a kolik by mohla mít která kůzlat.  Ale je ještě příliš brzy,  zatím mi podle břicha přijde, že trojčata bude mít jen kozlík  . A tady je pár zimních obrázků….

 Ayasha a Cheveyo odjeli před týdnem na socializační pobyt do stájí, kde je ubytovaných víc koní. To kvůli malému Cheveyovi, aby si zvykl i na velké koně a vůbec na cizí koně. Zároveň tam bude ve skvělých rukách a bude se trochu učit. Hlavně chodit na ohlávce, zvedat nožky, držet při čištění a nosit dečku. Ještě než odjeli, proháněla jsem tlusté poníky po pastvině….a Sněhu se Spotem tohle běhání s nimi milovali. Teď když vyběhnou na pastvinu, tak hlavně Spot letí k ohradě  za Cheveyem a marně ho vyhlíží….Do jara musí vydržet a pak se mu zase vrátí  .

Všem našim přátelům a příznivcům přejeme do roku 2015 jen to dobré, hlavně zdraví, štěstí a spoustu radosti ze zvířecích kamarádů 

.

.

.

Pořádně nám tady nachumelilo, ale zvířatům to v žádném případě nevadí. Koně jsou jak koule,  huňatí jak medvědi, takže nějaký sníh a mráz je nerozhází. Ovečky si s klidem courají po pastvině, i když přes noc už se drží kolem balíků sena a kozeny mají také pořádné kožichy. Ale ty si dávají pozor, aby šly z boudy ven jen když je sluníčko nebo alespoň nefučí vítr a nic nepadá z nebe. No a psiska leží doma u kamen a pak s chutí vyběhnou a honí se po pastvině a večer zase zpátky hezky se válet doma v teple.

Vypravili jsme se také do polských Wambeřic, kde je krásná katedrála. A v katedrále jsme objevili velice zajímavý betlém. Skoro bych si tipla, že si většinu exponátů zapůjčili z přírodovědného kabinetu místní školy 

…..a ještě malý Toník….. pase ne koníky, ale kraťandy ….jenže ty se od kamen moc zvednout nechtějí, protože by jim mohl někdo další vyfouknout teplé místečko 

 .

.

.

Letos jsem se konečně dočkala. Už tři roky jsem si plánovala, že oplotíme horní pastvinu pod lesem, ale stále na to nějak chyběly finance. V říjnu se podařilo práce dokončit a ovečky nahoru vypustit. Jsou toho skoro 4 ha, ovce se s chutí pustily do trávy a já mohla posekat nedopasky na celé spodní pastvině. Pastvina je víc jak 500m dlouhá, takže  to bude skvělá plocha na trénování outrunů. To se psiska pořádně proběhnou… Spot už suverénně chodí pro ovce až nahoru, pro něho to prostě není nijak závratná dálka. Ovce tam ráno odvádím a večer zase domů. A já si už jen stojím u brány a čekám ….. skvělá dělba práce :-). Jo… a Sněhu čeká se mnou a hlídá, aby ovce neměly postranní úmysly a přeběhly hezky přes veřejnou cestu hned zase do našich vrátek 🙂

K ovečkám jsem berany pouštěla už ke konci října, ale kozeny si ještě musely chvíli počkat. Je pro ně lepší porodit do trochu teplejšího počasí, přece jen je tady dost chladná oblast. Hnědým kozenám jsem přivezla hnědého krasavce a ostatním kříženkám křížence. Kozlík je z větší části anglonubijský, od chovatelky dostal jméno Laurin (druhá fotka je Laurin ještě na domácí půdě a třetí fotka je jeho mamina). Kozlík je to úžasně komunikativní a hodný. Přivezla jsem ho z Jičína a pak 14 dní větrala auto :-). Tak hlavně doufám, že se k holkám bude mít (zatím ho holky trochu šikanujou) a že se dočkám strakatých kůzlat 🙂

…a ještě dvě fotky…indičtí běžci i české zlaté kropenky se skamarádili a běhají už volně po zahradě…

Spot dostal k narozeninám od Pavlíny a Martina Kryštofových indické běžce. Sice měl narozeniny už o prázdninách a já od prázdnin slibovala jak Pavlíně, tak Spotíkovi, že pro ně hnedle zajedu, ale jak už to tady chodí, nepodařilo se mi to dřív než s podzimem. Už jsou u nás, 4 kačenky a jeden kačer, jsou kouzelní, legrační, krásně ochození , Spot je miluje a užívá si každodenní zahánění kačenek do domečku. My ostatní u nich postáváme a bavíme se   ….jo a Spotík vzkazuje, že moc děkuje . A úplně náhodou, Verča Machová si u nás byla pro beránka a výměnou přivezla krásného hnědého kozlíka a také kachny pižmové – 2 kačenky a 1 kačera. 

Kuba a Eva postupně rozjíždějí svou tiskárnu (nikoliv počítačovou, ale takovou tu starou, kde se sází písmo ) a zároveň s tím další umělecké aktivity. Jejich ateliér dostal indiánské jméno UPUPAEPOP a na příští rok připravili nádhernou kolekci diářů a kalendářů (také indiánských) . Obojí lze koupit (ale rychle,  jdou na dračku 🙂 ) zde : https://www.facebook.com/pages/Upup%C3%A6pop/1543077065919987?pnref=story   nebo na stránkách  www.upupaepop.cz  (tam až od zítřka) , případně můžete napsat mě…

Říjen bych nazvala měsícem drůbeže, museli jsme vyměnit staré slepice za nové . Ty přivezli Jeník s Klárou z nákupních trhů v Týništi. Jsou to čistokrevné české zlaté kropenky. Podařilo se jim sehnat 5 slepiček a krásného kohoutka, který byl na výstavě oceněný třetím nejvyšším počtem bodů. Jsou opravdu moc hezké, velice čiperné, takže jsem bohužel musela prozatím všechny výstavní krasavice a šampiona trochu zhyzdit tím, že jsem jim zastřihla peří na obou křídlech (až později jsem se dozvěděla, že by se mělo zastřihnout jen jedno, aby ztrácely balanc – tak krutá jsem k nim nechtěla být, takže teď i se zastřiženými křídly trochu poletují….ale ne moc )

A ještě něco málo o jedné kulturní akci, které jsme se účastnili. Byli jsme pozvaní na seminář Proměny architektury venkova které pořádala společnost Omnium. Jeník tam měl přednášku o historii a celkové proměně našeho statku až k dnešnímu dni a druhý den přijeli účastníci semináře na exkurzi. A přijeli krásným autobusem 

První zářijový víkend se u nás konaly trialy IHT1 a IHT2 pro border kolie a také farmářský trial. Spotíkovi se sjela část jeho rodiny, takže jsme to měli také tak trochu jako rodinné setkání. Na farmářském trialu se sourozencům podařil opravdu triumf – na prvním místě se umístil brácha Garry, o druhé se dělil Spot se svou sestrou Grace a třetí obsadila jejich maminka Bess (celkem startovalo 9 psů). Užili jsme si bezva atmosféru a končili až pozdě večer. Proto jsou fotky z vyhlášení vítězů noční . V neděli Spot startoval v trialu IHT2 a sice s chybama, ale i tak hezkým výsledkem 79 bodů (velmi dobře) obsadil 1. místo. Na 2 . místě Ben s Beátou Kaňkovou a na 3. místě Wiky s Krysztofem Wojtunikem z Polska. Díky Mírovi Vostřezovi za spravedlivé posuzování a také Beátě Kaňkové, že jako jediná fotila  a já tak mohu alespoň pár fotek ze závodů dát na stránky.

O týden dřív se u nás konalo Mistrovství republiky v pasení tradičním stylem. Jako rozhodčí byl pozvaný jeden z tvůrců pravidel pro tradiční styl Italský rozhodčí Luigi Cavalchini. Jeho posuzování bylo skvělé a pro mne velice poučné. Trať jsme postavili opravdu zajímavou a i dostatečně náročnou, aby odpovídala úrovni mistrovství republiky. Účast byla opravdu početná a to i za zahraničí. Byli tady psi nejen z České republiky, ale i ze Slovenska, Polska, Francie a 4 psi z Rakouska. Pan rozhodčí byl nad míru spokojen s úrovní našich psů. Také se mu líbilo zastoupení mnoha plemen – krátkosrsté kolie, briardi, australští ovčáci, belgičtí ovčáci, bearded kolie, holandský ovčák, šeltie, velšcorgi. Počasí bylo skvělé až na poslední čtyři běhy, které spláchnul déšť. Přesto dokončili a rozhodčí vydržel. Za fotky díky Petra Loibner z Rakouska.

Zde je video Lexe (Alex Golden Dream Flying Ear – náš odchovanec po Čerynce), který přestože skončil na 6. místě, podal naprosto skvělý výkon.

V srpnu si u nás dali dostaveníčko, jako každý rok, Klub slovenských čuvačů, a jako každý rok byli moc fajn parta . Půjčila jsem si pár fotek na přiblížení 

Přes prázdniny jsem neměla moc času na trénování Spota a už vůbec ne na závody. Ale u ovcí musel pracovat dost často, tak jsem to riskla a vyjela na závody do Vysokého Újezdu. Nastoupili jsme do trialu podle IHT1 a skončili na 3. místě (z 6 dvojic). Spotík mě překvapil, že nijak moc neřešil cizí prostředí, i když nikde jinde než u nás doma nebyl (pouze 2x v zimě). Naštěstí jsou pro něho ovce jednoznačně na prvním místě.

Za fotky díky Jirkovi Motyčkovi

Na podzim práce alespoň trochu polevují, takže se mi podaří jednou za čas si udělat delší procházku, např. na Ruprechtický špičák – nejvyšší vrchol broumovska nebo na houby nebo jen tak do krásných lesů a skal.

Začnu hříbětem. Díky Veronice Machové mám konečně pár kvalitních fotek rostoucího hřebečka. Už u nás byl inspektor Ing. Vondrouš a očipoval ho a zapsal do hlavní plemenné knihy pod jménem Cheveyo Flying Ear . Cheveyo je nyní kamarády, kteří k nám jezdí, socializovaný, učí ho na ohlávku, podávat nohy,chodit s námi na procházky apod. A hlavně jsou pro mě, která ještě hříbě nikdy neodchovávala, bezednou studnicí rad co a jak řešit a učit. Moc jim všem za to děkuji. 

Začátkem léta u nás stejně jako každý rok vyvádí mladé dva páry poštolek. Bydlí na dvoře v holubníku a než vykrmí mláďata, na pastvině sesbírají neskutečné množství myší. Občas se stane, že některé mládě předčasně vypadne. Letos to byl Arnoštek, který měl ještě trochu chmýří, takže zatím nedokázal létat. A tak jsem ho zavřela do klece, protože se u nás zrovna konaly závody a měla jsem strach, aby ho někdo nechtěně nezranil. Krmila jsem ho kuřecími řízky a zkoušela, jestli by už nemohl létat. Obvykle vylétl, sjel po střeše a spadl na dvůr. Ale rodiče ho v žádném případě neopustili. I přes to, že byl v kleci, mu přes mříže nosili myši!!!!   Arnoštek se pochopitelně zanedlouho naučil létat, rodiče si ho přebrali do péče a nyní rád sedá na ovčíně a sleduje, co nového se u nás děje. Na rozdíl od ostatních našich poštolek je mnohem méně bojácný, mohu dojít až těsně pod střechu a jen na mě shora pokukuje.

Ještě pár fotek z pasení…od Jany Lutnerové, Veroniky Machové a Honzy Semeráda. Mimo jiné se u nás sjel rekordní počet pasoucích kraťand, také se v rámci soutěže naučili začínající ovčáci nejen chytit ovci, ale také ji posadit. Nebylo to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá….No a všichni si užívali krásné přírody a výletů do skal.